Rok se sešel s rokem a opět nastal čas adventní, který je pro naši sokolskou organizaci nejen ve znamení blížících se vánočních svátků, ale je význačný i tím, že každý rok začátkem prosince pořádáme v mnichovském Českém centru sokolskou mikulášskou zábavu. Ta letošní připadla na sobotu 1.prosince 2007. České centrum nám na tuto naši tradiční akci nejen propůjčuje své prostory, ale poskytuje i vítanou sponzorskou podporu. Celá mikulášská zábava byla stejně jako v minulých letech rozdělena do dvou částí. Zatímco sobotní odpoledne bylo určeno sokolskému i nesokolskému „potěru“, tedy českým dětem žijícím v Mnichově, večerní program byl vyhrazen dospělým členům Sokola, jejich partnerům, přátelům a pozvaným hostům.
Po špatných zkušenostech z loňského roku, kdy se rodiče u stolů při mikulášské nadílce mezi sebou bavili a dění uprostřed sálu nevěnovali zaslouženou pozornost, jsme upustili od stolové úpravy a zvolili jsme jednoduchou variantu „aréna“, tj. uspořádání bez stolů, jen s židlemi okolo stěn. Rovněž jsme si letos odpustili přítomnost našeho strašlivého čerta, protože loni z něj mělo několik dětí téměř hysterický záchvat a možná pár nocí i divoké sny. Slyšel jsem však názor jedné maminky, že bychom měli „úřad čerta“ příští rok zase obnovit, nikoliv na postrašení dětí, nýbrž neukázněných rodičů, kteří zapomínají, že jsou tam především kvůli dětem, a ne kvůli svým známým, i když se s nimi třeba celý rok neviděli. Jejich hlasitému hovoru bohužel nezabránila ani naše nová „arénová“ úprava sálu, ani občasné napomínání Mikuláše.
Jinak probíhala mikulášská nadílka podle plánu. Pan farář Švehla zahrál na kytaru a zazpíval několik mikulášských písniček a něco po čtvrté hodině vstoupil do sálu Mikuláš, jehož role se jako v minulých letech přesvědčivě zhostil náš náčelník Zdeněk Hanzl. Po jeho boku slavila svůj úspěšný andělský debut naše sestra Martina Korcanová a oběma to v jejich kostýmech moc slušelo. Postupně si volali děti k sobě do středu sálu a tam probíhala klasická „mikulášská procedura“ – vyptávání se na míru zlobení, potom nějaká ta říkanka nebo písnička a nakonec odměna v podobě balíčku s něčím sladkým na zub. Při této příležitosti napadl Mikuláše zlepšovací návrh, že by se měl možná příští rok vybavit mikrofonem, aby bylo děti slyšet v celém sále, a tak i více přilákat pozornost neukázněné části upovídaných rodičů. Během hodinky se u naší „nebeské dvojice“ všechny děti vystřídaly a tím odpolední mikulášský program skončil.Po úspěchu loňského mikulášského večera jsme se snažili koncipovat večerní program pro dospělé opět ve stejném duchu. Po krátkých uvítacích projevech našeho starosty Jendy Trunčíka, ředitele Českého centra Davida Stechera a generálního konzula Karla Borůvky se Mikuláš zeptal přítomných, kdo se pro něj naučil nějakou básničku nebo písničku. O slovo se přihlásil bratr Jaroslav Verner a se svou přítelkyní Lídou zarecitovali několik vtipných mikulášských říkánek. Potom již mohla začít vlastní zábava. Sestře Květě Púšové se nakonec podařilo zajistit hudební skupinu „Combo 78“ z Memmingemu, která nám k tanci i poslechu vyhrávala už loni. Místo trojice českých muzikantů letos přijeli po dohodě jen dva (klávesy a saxofon), protože pro nevelký sál Českého centra bylo loňské složení kapely i s bubeníkem zvukově dost předimenzované. Každopádně jsme si opět nejen pěkně zatančili, ale díky intenzivnímu reji po parketě snad i trochu zlepšili kondici na naše volejbalové pondělky. A poněvadž nejen pohybem živ je člověk, tak jsme přitom nezapomněli ani na potřebné občerstvení. Po domácím sádle i po lahůdkových párcích se jen zaprášilo, a o výborných karbanátcích, které podle svého receptu upravil a ještě za tepla na oslavu dopravil Tomáš Hinšt, se bohužel mnozí dozvěděli až z dodatečného vyprávění šťastnějších bratrů a sester. V každém případě to byl velmi vydařený večer, a tak není divu, že nám rychle uběhl a než jsme se nadáli, byla půlnoc a pomalu čas se rozejít do svých domovů.Za úspěšný průběh mikulášské zábavy patří dík všem organizátorům, tedy především těm, kteří připravili, slavnostně vyzdobili a po akci zase uklidili sál Českého centra, zajistili chutné občerstvení i skvělou muziku. Velké poděkování samozřejmě náleží našemu výtečnému Mikuláši a Anděli, panu faráři Švehlovi, všem zaměstnancům Českého centra, v čele s ředitelem Davidem Stecherem, a v neposlední řadě i Generálnímu konzulátu ČR v Mnichově, jehož vrchní představitel, generální konzul Karel Borůvka, se jako čestný host naší oslavy i se svou manželkou zúčastnil.
Těšíme se tedy na Mikuláše v roce 2008, kdy si zase
budeme moci společně zarecitovat:
Prosinec miluje žerty,
Mikuláš chodí s čerty.
Po Vánocích v celé kráse
Nový rok k nám přijde zase.
