(Sobota 3. prosince 2016)

Sokolského „Mikuláše“ pořádáme v Českém centru již dvanáct let, a proto je určitě žádoucí, aby článek o jeho průběhu napsal někdo nový, kdo se tohoto vyvrcholení našeho sokolského roku třeba zúčastnil poprvé, aby vnesl do zpravodajství čerstvou mízu. Po loňské premiéře Bernarda Okamury se letos tohoto autorského úkolu ujala Andy Vernerová, jednatelova choť, která sice nebyla na mikulášské zábavě poprvé (svou premiéru absolvovala již v roce 2013), ale teprve letos si po přestěhování do Mnichova užila i veškeré přípravy a navíc mohla poreferovat již z pozice sokolky-čekatelky, a nejen tedy očima pouhého hosta.

Jára mě požádal o napsání článku o letošní mikulášské zábavě, a tak dle úsloví „co je doma, to se napíše“ usedám a pokouším se psát. Nejsem sice nikterak literárně nadaná jako mnozí pisatelé přede mnou, ale musím samozřejmě dostát slovu.

Letos to bylo poprvé, kdy jsem se mohla podílet na všech přípravách, neboť jsem se koncem srpna nastálo přistěhovala do Mnichova. Potvrzuji, že přípravy byly důkladné - jak v hospůdce při operativní schůzce organizátorů po pondělním volejbale, tak i pak v prostorách Českého centra před vlastním začátkem. Vše muselo být připraveno včas - jak na odpolední mikulášskou besídku pro české děti a jejich rodiče, tak i na večerní taneční zábavu, byť se přitom musely překonat mnohé překážky – např. v podobě nečekaně zamčených dveří od skladu, v němž jsme v týdnu uskladnili kostýmy, a nyní jsme nevěděli, kde by mohl být příslušný klíč, nebo v podobě stávkujícího auta českých muzikantů, které nakonec totálně zkolabovalo, ale naštěstí už jen nedaleko od Českého centra. I jeden hrozivý pád se schodů do kuchyňky Českého centra v průběhu večera, nezpůsobený nadmírou alkoholu, nýbrž spíše kluzkými tanečními lodičkami, se naštěstí obešel bez vážnějších následků.

Sokolský starosta Zdeněk Hanzl se v kostýmu Mikuláše ujal slavnostního zahájení a oba jeho pomocníci – zářící Marie Popeláková jako krásný Anděl a Martin Hanslík jako nezapomenutelný Čert, letos snad o něco shovívavější než loni - se zhostili svých rolí úžasně.

I letos jsme měli možnost sledovat profesionální předtančení čtyř standardních a latinskoamerických tanců v podání slovenského tanečního mistra Jozefa a jeho německé taneční partnerky Karin – byl to opět silný zážitek, při němž jsme si znovu uvědomili, jak je to krásné, když se něco dokonale umí.

Asi mi mnozí dají za pravdu, že ta letošní mikulášská zábava byla o trochu komornější než ty minulé, ale tím jsme alespoň získali více prostoru jak k tanci, tak i k rozhovorům u stolů. K tanci nám hrála stejná kapela ze severních Čech jako loni - hráli skvěle, sice spíše country, ale i tak bylo příležitostí k dobrému tanci víc než dost. A komu se zrovna nechtělo tančit, mohl se občerstvit připravenými dobrotami a nápoji, a tím nabrat sily k dalšímu tanci či povídání s přáteli. Na letošní mikulášskou zábavu přišel v doprovodu své dcery Alenky i Vláďa Beneš, nejstarší člen a jeden ze zakladatelů Sokola Mnichov. Bylo to úžasné setkání po delší době - Vlád’o, přejeme ti hodně zdraví!

Páter Slávek nás o jedné taneční přestávce vybídl ke společnému zpěvu, naučil nás nové mikulášské písně a také jsme si s ním zazpívali české koledy.

Během večera, plného krásných setkání, tance a dobrého jídla na nás postupně doléhala únava, a tak naše řady pomalu řídly. Ovšem někteří z nás zůstali až do samého konce notně přes půlnoc.

Poděkování za tak krásný zážitek patří samozřejmě všem - Českému centru za poskytnutí prostor, generálnímu konzulovi a jeho manželce i dalším členům konzulátu za jejich účast i dar dvou beček českého piva, hudebníkům a všem organizátorům, a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Mikuláše a jeho dva pomocníky, Anděla a Čerta. Velký dík za tak skvělý večer!

Pokud Vám to nevyšlo přijít na naši „Mikulášskou“ letos, přijďte určitě příští rok - těšíme se na Vás.

[Fotogalerie]